Vše začalo 11. září 2024, kdy jsme na HZS zahájili pytlování. Od následujícího dne naše jednotka držela nepřetržitou pohotovost na stanici. 14. září se situace začala výrazně komplikovat. Ucpaný propustek na potoce Žlebník, hrozící protržení rybníka za ČOV a cesta, která se začínala podemílat, to všechno nás nutilo jednat rychle a efektivně. Mimo to jsme po celý den rozváželi pytle s pískem a snažili se o zachování klidné a organizované atmosféry. 

V odpoledních hodinách už bylo jasné, že musíme být připraveni na všechno. Naše stanice se stala ohroženým místem, a tak jsme se také museli evakuovat. Prvně na prodejnu Jednota, ale ani tam nám voda nedala šanci zůstat dlouho. Po několika hodinách jsme se přesunuli do Vojenského muzea, které se stalo naším dočasným útočištěm. Nakonec jsme se z muzea, které další nápor vody také postihlo, museli přemístit na ul. Holanovu (MŠ), kde sídlilo evakuační centrum abychom byli k ruce v případě, že by došlo i k jeho zatopení.

Noc ze 14. na 15. září byla pro nás všechny náročná. Po celou noc jsme jezdili po obci, sledovali stav vody a neúnavně hledali cesty, jak ochránit to, co se ještě dalo. Pomalu, ale jistě se voda dostávala všude. Ochránit muzeum, evakuační centrum a další klíčová místa byla naše priorita. Vše se dělo rychle, ale společně jsme vytrvali a neustále jsme byli v pohotovosti, připraveni pomoci tam, kde to bylo nejvíce potřeba. Naše úsilí pokračovalo i po kulminaci vodních toků, kdy jsme po domluvě s HZS co nejdříve zprůjezdnili cestu do Jeseníku přes lázně. Právě přes tuto improvizovanou cestu jsme v odpoledních hodinách 15. září vezli starostu obce na krizový štáb do Jeseníku. Situace byla náročná a cesta komplikovaná, ale díky odhodlání našich členů a schopnosti improvizovat jsme i tento úkol zvládli.

Po opadnutí vody jsme se vrhli na obnovu, zprůjezdnění cest, distribuci potřebné pomoci a asistenci krizovému štábu. Následně jsme pomáhali obci s likvidací následků povodní, koordinací humanitární pomoci a organizací dobrovolných jednotek. Největší nápor nastal 21. září, kdy se k nám připojilo 12 jednotek, jejichž práci bylo třeba efektivně rozdělit. Bylo jasné, že práce nebude končit jen tak. Přijíždějícím dobrovolníkům bylo potřeba zajistit ubytování, stravu a přidělit úkoly, což byla další výzva.

Navzdory zničeným a zatopeným cestám se nám podařilo udržet spojení i s odříznutými místy, a to díky nasazení vlastní čtyřkolky jednoho z našich členů. To nám ihned umožnilo průjezd po loukách a nepřístupným terénem na místa, kam se jiná vozidla nedostala. Nejenže sloužila k monitorování situace, ale stala se také klíčovým nástrojem při rozvozu humanitární pomoci, vysoušečů, elektrocentrál a dalších nezbytných zásob. Práce s ní se osvědčila natolik, že velitel jednotky zajistil další čtyřkolku pro naši výbavu. Tím jsme mohli naše zásahy i pomoc obyvatelům provádět rychleji a efektivněji. Dokázali jsme si poradit sami, a právě tato flexibilita nám umožnila zvládnout náročné situace.

Za období povodní, od 11. září do 30. listopadu, jsme zasahovali u 331 událostí a odpracovali více než 5000 hodin. Mnoho událostí jsme ani nestihli zaznamenat, takže skutečný čas, který naši členové věnovali pomoci, je ještě větší. Povodně však zanechaly stopu i na naší zbrojnici – ta byla zaplavena do výšky 1,5 metru a pokryta 30 cm bahna. Díky nezištné pomoci skvělých lidí a našich přátel jsme se do zbrojnice mohli vrátit po dvou týdnech.

Na závěr bychom chtěli poděkovat všem jednotkám i jednotlivcům, kteří nám přišli na pomoc, ať už fyzicky nebo materiálně. Velké díky však patří také našim rodinám a blízkým za jejich podporu, trpělivost a pochopení. Bez vás všech – těch v terénu i těch, kteří nám kryli záda doma – bychom tuto obrovskou výzvu nezvládli. Nakonec samozřejmě obrovské DÍKY našim členům, kteří se neúnavně věnovali zásahům a své dny naplnili pomocí naší obci. 

Děkujeme za podporu a soudržnost, kterou jste nám všichni ukázali. Bez vás bychom to nikdy nezvládli!

Zvládli jsme to SPOLEČNĚ. Jsme hasiči – jsme Česká Ves.